Paraziti psů

Vnější paraziti psa

K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen, že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a baktérie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Představíme si několik nejčastějších psích cizopasníků:

Blecha psí má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5m. Při silném napadení psa nebo příležitostně blechy psí nepohrdnou ani člověkem či jiným hostitelem. Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 - 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 - 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 - 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví - a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 - 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelíšek a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na psovi už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.

Pes se škrábe a kouše, může si způsobovat drobná poranění pokožky, která se druhotně infikují bakteriemi, může sežrat při vykusování srsti nakaženou blechu tasemnicí a čím dál častěji se také u psů vyskytuje alergie na bleší kousnutí. Kromě tasemnice blechy způsobují u silně napadených jedinců i chudokrevnost a přenášejí rovněž i některá bakteriální onemocnění. Pokud psa prohlížíme, svižné blechy nemusíme vždy zachytit pohledem, sama přítomnost blešího trusu v srsti je však průkazná (připomínají tvarem i barvou maková zrnka), rovněž tak stop po bleších kousancích. Kromě blech psích příležitostně nepohrdnou psem i blechy lidské, ježčí a kočičí. Jsou svižnější, menší a černého zabarvení.
 Při zablešení  psa nejdříve ošetřete šamponem nebo zásypem, potom aplikujte některé dlouhodobě působící antiparazitikum (pipetu, spray).  Zároveň odblešte i prostředí. Kotec a boudu vymyjte horkou vodou a vystříkejte Arpalitem nebo Biokillem, ap. Deky a pelechy vyperte v horké vodě. Zastříkejte spáry a škvíry v podlaze a stěnách boudy. Věnujte pozornost prevenci, prohlížejte zvířeti srst a preventivně aplikujte dlouhodobě působící antiparazitika, jejichž účinnost musíte na svém zvířeti vypozorovat sami, bohužel je velmi individuální.

Veš psí - na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky, ani neodskočí, jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů, celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka.  Pes se nakazí pouze přímým stykem se zavšiveným jiným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.

Všenka psí - saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky. Všenky lepí hnidy na srst stejně, jako vši. Mohou být mezihostiteli tasemnice psí, stejně jako blecha. Pro léčbu všenky se používají podobné prostředky jako proti vším a blechám. Po odvšivení je nutné provést také odčervení psa. 
 

Sviluška podzimní (sametka) - její larvy jsou původkyněmi trombikulózy. Zdržují se na povrchu kůže a při silném napadení můžeme pozorovat na psu sytě oranžové tečičky, nejčastěji v oblasti očí, uší, na pyscích, v okolí řitního otvoru, pod ocasem  a mezi prsty. Způsobují u psa silné svědění.

Zákožka psí, případně kočičí - je původcem svrabu u psa. Zákožka psí může přecházet i na člověka. Samice žijí pod kůží, kde si vyvrtávají chodbičky a kladou tam vajíčka. U psa se onemocnění nejprve projeví na řídce osrstěných místech, jako jsou uši, břicho, vnitřní strana stehen a později se šíří i na ostatní plochy kůže. Svrab vyvolává úporné svědění, pes si postižená místa škrábe a pokožka se z nich olupuje v šupinkách. Postižené zvíře je nutné oddělit od ostatních, ošetřit místa, kde se vyskytoval a předměty, které používal a při ošetřování psa používat ochranné gumové rukavice.

Dravčík psí - onemocnění, které vyvolává, se označuje jako cheyletielóza nebo dravčíkovitost, mezi chovateli se jí někdy také lidově říká chodící lupy. Zvýšená tvorba lupů však automaticky neznamená, že se jedná o dravčíka. Potvrdit onemocnění není nijak složité, parazita lze snadno vidět pod mikroskopem. Toto onemocnění se do našich chovů dostalo asi před dvaceti lety a v posledních letech se výskyt tohoto onemocnění stále zvyšuje. Vajíčka dravčíka jsou volně přilepená na chlupech napadeného jedince. Dravčík žije na kůži svého hostitele. Nabodává jeho pokožku a živí se tkáňovým mokem, vyvolává u psa silnou svědivost. Zpočátku se vyskytuje na hlavě napadeného psa a to zvláště v okolí očí, na temeni hlavy a okolo uší. Při rozhrnutí srsti uvidíte bělavé, ke kůži přiléhající šupinky. Postupně se dravčík rozšiřuje po celém těle hostitele. Pokožka reaguje zvýšenou tvorbou lupů a postižený pes vypadá, jako by byl posypán moukou. Při silném napadení se na těle psa utvoří vrstva šupin a pes vypadá, jakoby byl obalen krustou.
 Je třeba počítat s tím, že dravčík je parazit velmi odolný a léčbu je třeba opakovat. Jedna koupel dravčíka nezničí. Oblast dvojitého záhybu na vnější straně boltce je velmi oblíbeným místem, kde se dravčíci dlouho drží.  Je nutno provést dezinsekci prostředí a chovatelských pomůcek, například hřebenů a kartáčů. Tato oblast je na těle psa dobře chráněná a právě zde dokáží dravčíci dlouhou dobu přežívat.
Dravčík dokáže způsobit problémy psům, může ale vyvolat i potíže u lidí  Na člověku sice dlouho nepřežívá a nedokáže se na něm rozmnožit, ale způsobí na kůži načervenalé pupínky, vyvolávající svědivost. V okamžiku, kdy se vyléčí pes, odeznívají i kožní potíže i u jeho majitelů. 
 

Trudník psí  - způsobuje trudníkovitost, neboli demodikózu, dříve taky nazývanou červená prašivina  a lokalizuje se ve chlupových folikulech.  Demodex  způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází v ranném věku kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží.  V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak je možné nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu.Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí. K léčbě demodikózy se používají různé látky ve formě šampónů (koupele), ty se opakují v intervalech několika dnů až dvou týdnů, do vymizení příznaků. 
 
Klíště - v našich podmínkách se klíšťata vyskytují všude a jsou nepříjemnými průvodci psa od časného jara do pozdního podzimu. Zakousnuté klíště bychom měli vykýváním odstranit co nejdříve, aby se do ranky nevylučovaly dlouho jedovaté sliny klíštěte. Ranku po odstranění je třeba vydezinfikovat jódem. Klíšťata při silném napadení způsobují nemalé ztráty krve a s uvolňujícím slinami se můžou od nakaženého klíštěte dostat do těla hostitele i viry, baktérie, prvoci. Nejvýznamnější takto získané onemocnění od klíšťat je borelióza a klíšťová encefalitida, v poslední době se objevuje i babesióza. Proti borelióze je možné nyní psy již očkovat, veterináři doporučují očkování českými sérovary od Biovety, které jsou připraveny speciálně proti kmenům baktérií, které se u nás vyskytují.
U postiženého psa můžeme, ale také nemusíme pozorovat růžovočervenou srkvrnu s centrálním výbledem v místě kousnutí, která se stěhuje a psa svědí, většinou však v srsti ujde pozornosti. Pes začíná být zvýšeně unavitelný, nemá chuť si hrát ani na procházky, může mít lehce zvýšenou teplotu, později se často přidruží kulhání a obrny nervů. Kterýkoliv projev může však chybět a pokud nemoc přejde do třetího stádia, psa již není možno zachránit. Proto je třeba navštívit veterináře co nejdříve, který z krevního testu pozná přítomnost borrelií a psovi nasadí účinná antibiotika.

Kloš - lidově se jim přezdívá létající klíšťata - saje krev koní (kloš koňský), ovcí (kloš ovčí), jelenů, srnců, muflonů (kloš jelení) a při silném výskytu se stává, že nalétá i na psa i člověka, zamotává se do srsti či vlasů, lechtá a svědí a pokud se prodere na kůži, kouše a saje krev.

Zdroj: www.muj-pes.cz

Vnitřní paraziti (endoparaziti)

Endoparazité se nacházejí uvnitř těla psa, kde vylučují jedovaté látky, zraňují sliznice orgánů a organismu odebírají část živin. K nejběžnějším vnitřním cizopasníkům patří škrkavky a tasemnice.

Škrkavka psí (Toxocara canis)

Je to asi 6–18 cm dlouhý a 0,2 cm široký červ bělavé barvy, jehož dospělý jedinec žije a parazituje v tenkém střevě psa.

Škrkavky mají tři vývojová stadia – vajíčko, larva, dospělý jedinec. Pes se může nakazit v podstatě třemi způsoby.

Nejčastěji bývají škrkavkami napadena štěňata a to ihned po porodu z těla matky, kdy larva pronikne k plodu. Později se již narozená štěňata mohou nakazit sáním mateřského mléka nebo pozřením potravy obsahující vajíčka škrkavek a dále pozřením masa mezihostitele (např. myší).

Zralá vajíčka škrkavek (larvy) jsou téměř nezničitelná a jsou schopná v organismu i mimo něj přežívat velmi dlouho a jsou taktéž velmi odolná proti dezinfekčním prostředkům, mrazu a jiným vlivům okolního prostředí, apod.

Veškeré dostupné prostředky jsou schopné zahubit pouze dospělé jedince. Naprosto nezbytné je tedy včasné a pravidelné odčervování. Zodpovědný chovatel jej provede u svých štěňat 2–3× ještě před předáním novému majiteli. U dospělých psů se odčervení provádí preventivně 2–3× do roka.

Tasemnice psí (Dipylidium caninum)

Tasemnice patří mezi ploché článkovité červy, kteří dosahují délky od několika milimetrů až do 2 m. Parazituje ve střevech většinou dospělých jedinců, mladé napadá jen zřídka. Pes se nemůže nakazit přímou cestou, ale prostřednictvím tzv. mezihostitele (např. blechy nebo králíka). Tasemnice je zavrtána ve střevě a z těla odchází spolu s výkaly jen poslední oplodněné články. Tasemnice je oboupohlavní, tedy schopná samooplodnění. Majitel psa si napadení tasemnicí všimne poměrně brzy, neboť bělavé články jsou ve stolici dobře patrné a většinou se ještě pohybují. I zde pomůže rovněž pravidelné odčervování. Pokus je pes napaden blechami, mělo by odčervení následovat ihned po odblešení.